Jak se učí arteterapie/artefiletika na českých vysokých školách?

Posted on Říj 29, 2012 in Teorie artefiletiky | 0 comments

Jak se učí arteterapie/artefiletika na českých vysokých školách?

Ve své praxi se často setkávám s tím, že lidé pracující v pomáhajících profesích používají odbornou terminologii dle svého vlastního uvážení nebo podle nějakých zažitých vzorců, jejichž původ jsem se pokoušela vypátrat, nicméně neúspěšně. Muzikoterapie je vše, co se alespoň trochu dotýká hudby nebo vyluzování zvuků a tónů. Dramaterapie je jak chození do divadla, tak různé exhibicionistické experimenty, často pod vedením kreativního pracovníka – „terapeuta“. Velmi oblíbená je arteterapie, pod kterou se skrývá vše od rukodělných dílen až po pseudopokusy všeho druhu, které často nejsou ničím jiným než donutit uživatele sociálních služeb projevovat se abstraktně. Nově se s oblibou do služeb zařazuje ergoterapie. To, že nejde o terapii prací již mnoho zřizovatelů (nejen z oblasti gerontologie) pochopilo, nicméně to, že jde o jasně definovanou léčebnou metodu, už chápou méně.

Díky nesprávnému zacházení s terminologií dochází i k mylnému chápání, co vlastně který obor (terapie) v přímé práci nabízí, kdy a kým by měl být používán a jaké jsou jeho cíle. Protože požadavek na celoživotní vzdělávání je dnes běžnou záležitostí (nejen ve zdravotnických a pomáhajících profesích), překvapuje mě, že výše zmíněné stereotypy přetrvávají a ani absolventi škol a kurzů se v dané problematice příliš neorientují.

Shodou okolností jsem měla nedávno rozhovor s jednou pracovnicí se seniory, která studovala ergoterapii na 1. LF UK. K arteterapii je velmi skeptická. Což by bylo v pořádku, kdyby jí v tomto postoji neutvrdilo setkání s arteterapií v rámci vysokoškolského studia. Zajímalo mě tedy, co se ve škole o arteterapii dozvěděla.

Zaujalo mě již to, že arteterapii 1. lékařská fakulta „vyučuje“ jako součást předmětu, který studenty učí, jak naplnit volný čas uživatelů/pacientů. Zmíněné pracovnici se zde dostalo značně zmatečného základu výkladu kreseb (maleb) – to jsem již začala poněkud brunátnět. Zřejmě proto, aby tento exkurz dostal kompletní rámec, byly jeho součástí i praktické ukázky, mimo jiné i „smějvák“. Zadání bylo namalovat negativní emoci a tu pak smýt (v třídním umyvadle) – to se o mě již pokoušel infarkt. Doptávala jsem se tedy na podrobnosti. Po skončení činnosti někteří promluvili o tom, jak se jim pracovalo a jak mohou tuto techniku využívat – to jsem již požadovala nitroglycerin. Kurzem je provázela arteterapeutka.

Pokud se takto či nějakým obdobným způsobem seznamují studenti vysokých škol s touto terapeutickou metodou, přičemž jsou ještě povzbuzování v tom, aby získané poznatky aplikovali v praxi, nedivím se, že jsou mnozí k arteterapii skeptičtí a považují ji za „pseudovědu“ hraničící s okultismem.

Nicméně se utěšuji tím, že vyprávění je zprostředkování, a tak značnou roli hrálo osobní nastavení vypravěče, v tomto případě vypravěčky.

Pokud máte i vy zkušenost s arteterapií/artefiletiku jakožto kurzem na vysoké škole, podělte se se mnou, prosím, o své zážitky – nechci propadnout trvalé trudomyslnosti.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>