Vývoj dětské kresby – postava

Posted on Srp 30, 2012 in Artefiletika, Top | 0 comments

Vývoj dětské kresby – postava

Samostatným tématem je vývoj postavy v dětské kresbě. Již proto, že vnímání dítěte je antropocentrické. Proto se mu v následujícím textu věnuji podrobněji.

Na začátek je nutné si uvědomit, že první grafické podoby člověka se odvíjí od dotekové, pohybové a pocitové zkušenosti. Teprve později přibývá na významu zraková zkušenost. A i u ní je nutné si uvědomit, že dítě vnímá své okolí jinak, již např. proto, že je prostě fyzicky menší.

Kresba, jakožto i kresba postavy je analogická se schopností dítěte vnímat svět, proto podobu ovlivňuje: vnímání, jemná motorika, nadání dítěte, podpora okolí (zejména z nukleární rodiny).

Jak jsem se již zmínila v základním přehledu, experimenty s kresbou se u dětí objevují od 2 – 3 let (nezávisle na etniku, geografii či hmotném zabezpečení). Již v rané fázi kresby se u dítěte setkáváme se zobrazováním lidské postavy.

Prvním významným momentem je hlavonožec. První hlavonožci se skládají z oválné čáranice, kříže a několika detailů jako jsou nohy, ruce nebo vlasy. Pro dítě je ale kresba celkem, který má všechny důležité lidské znaky. Později se ovál stává pravidelnějším a je obohacen o více detailů (např. prsty) a zejména obličej (prvním významným prvkem jsou zpravidla ústa, později oči).

Dědeček.

 

Tatínek a já.

 

Tatínek.

Opuštění hlavonožců.

 

Následuje fáze lineárního náčrtu. Dítě si subjektivně vybírá prvky do své kresby, zpravidla jde o to, co ho upoutá. Velikost těchto symbolů je závislá na tom, jak důležitou roly mají pro dítě (př.: velké rudé bambule na koncích prstů ženské postavy je sousedka s výraznými červenými dlouhými nalakovanými nehty).

Pán s brýlemi.

 

Dalším důležitým mezníkem je paňák. Ten se objevuje kolem 5. roku života dítěte. Jde o plošnou dvojdimenzionální kresbu, proporce zatím nejsou zcela v souladu s realitou (pozn.: děti často kreslí výrazně delší nohy, domnívám se, že je to právě tím, že jsou menší než většina lidí kolem nich a nesouměrnost je dána jejich podhledem), je ale již jasně oddělena hlava od trupu a nohy.

Chudák vojáček.

 

V tomto období se ale také objevují „lahvovité“ postavy nebo „mušáci“, kdy je trup rozdělen na dvě části, ale chybí krk – jde o normální vývoj.

Mezi 5 – 10 rokem, tj. v mladší školním věku nastupuje fáze realistické kresby.

V 6ti letech se zdokonalují proporce a formální znaky, objevují se také větší a propracovanější detailu (účes na hlavě maminky).

Zima.

Rodina.

 

V 7mi letech se zpřesňují proporce (paže se objevují již ve výši ramen, krk je mezičlánkem), je zde také již důraz i na oblečení (kostkovaný svetr a pruhovaná sukně). Dítě objevuje profil, ten usnadňuje tvorbu pohybového schématu. Z počátku mu chybí symetrie nebo jde o kombinaci profilu a ánfasu.

 

Sáňkování.

 

V 8 letech je ale již profil, jakožto celá kresba, dokonalejší. Na obrázku je stále více detailů a to nejen na postavě samotné, ale i v její okolí. Děti jsou již schopné postavu (postavy) zasadit do, zatím spíše statického, děje (pohádka O řepě).

Portrét.

V 9ti letech se kresba mění z montované do integrované. Obličej má všechny podstatné rysy. Oblečení je obohaceno o detaily.

V 10ti až 11ti letech jsou již patrné první pokusy o perspektivu, stínování a tvarování. V tomto období jsou již také výrazné rozdíly ve výtvarném projevu mezi vrstevníky, ale i mezi pohlavími (př.: dívky jsou více zaměřené na detail, jejich princezny jsou vykreslené do poslední stuhy ve vlasech).

Portrét.

 

Ve starším školním věku, v období prepuberty dochází k mezníku ve vývoji dítěte, který je možné vysledovat i v kresbě. Dítě má již kritický náhled na své výtvory, často přestává kreslit. Z vlastní praxe vím, že zde je důležitá role člověka s nímž se setkáváte v souvislosti se svým výtvarným projevem. Špatná zkušenost v tomto období často vede k tomu, že si lidé, po zbytek života, myslí, že neumí kreslit. Pokud ale dítě u kresby zůstane, věnuje se často portrétovaní členů rodiny.

V tomto období je vývoj kresby prakticky ukončen, později dochází spíše k jeho zdokonalování. V seniorském věku se kresba naopak zhoršuje, což je dáno zejména zhoršenou jemnou motorickou a dalšími vlivy spojenými se stářím. Avšak ani pak není důvod k ukončení vlastní tvorby – jak je, doufám, patrno z mé práce se seniory.

Studna, 11 let.

 

 Maškarní ples. 12 let, linoryt.

 

Strom, 13 let, suchá jehla.

 

Týpí, 14 let, linoryt.

 

Slepota, 15 let, suchá jehla.

 

U rybníka, 16 let, kresba tuší.

 

A pro ty, kteří dočetli až sem na konec příspěvku, malá nostalgická vzpomínka:

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>