Štěstíčka

Posted on Srp 22, 2012 in Artefiletika v praxi, Top | 0 comments

Štěstíčka

S touto technikou pracuje Miloslav Huptych (www.huptych.cz), jehož koláže můžete znát z přebalů knih nakladatelství Portál.

Tato práce používá jako výtvarnou techniku koláž. Ta, z pohledu slovníku cizích slov, představuje „techniku vylepování různých materiálů do plochy obrazu“ nebo „výtvarné dílo pomocí této techniky stvořené“. Pro podrobnější seznámení odkazuji na:

Bakala, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník. Praha: Academia, 2012

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2000, 5. díl. Ostrava: Nakladatelství Chagall, 2000

Huptych M.: Dějiny koláže a využití koláže v arteterapii: bakalářská práce. Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta 2001. Vedoucí diplomové práce Mgr. Radvan Bahbouh

a pro ty, kterým propadla legitimace do knihovny doporučuji alespoň:

Koláž (on-line), poslední aktualizace 28. 7. 2012 (cit. 8. 8. 2012). Wikipedie. Dostupné z: URL:http://cs.wikipedia.org/wiki/Kol%C3%A1%C5%BE

 

(1)  vzpomínka na poutě a  „štěstíčka“, které vytahoval papoušek

(2)  představení techniky

(3)  zadání tématu

(4)  rozdání „přáníček“

(5)  seznámení s obsahem

(6)  vlastní práce

(7)  reflexe

 

Jako téma jsem pro tuto práci zvolila „Já tady a teď“. Mimo jedné seniorky, všechny zadání pochopily. Vysvětlila jsem tedy, že obrázek má být odrazem toho, jak se nyní cítí, na co se třeba těší nebo co by si přála, což bylo pro ni srozumitelnější.

„Přáníčka“ jsou obálky (A 5), které obsahu různé obrázky z časopisů, novin, kalendářů, prospektů atd. Z předchozí zkušenosti vím, že vystřihování je pro mnohé seniory v tomto věku již problematické, tak jsem jim jednotlivé obrázky již předpřipravila. Ne jednu stranu je to sice omezující, mohli by si třeba zvolit obrázek, který je na druhé straně, ale mnohem více stresující je pro ně jemná práce s nůžkami. Pro mladší členy artefiletických setkání toto samozřejmě není nutné. Vlastní obrázky jsem volila zcela náhodně bez vlastní redakce, aleje otázkou, nakolik je toho člověk schopen (např. již díky výběru tiskovin které má doma). Pokud byste chtěli s touto technikou více pracovat, doporučuji dlouholetý sběr obrázků. Při práci se seniory doporučuji dodržet i určité dekorum – některá témata jsou pro ně tradičně tabuizována a cílem této techniky není s tabu pracovat. Nedoporučuji tedy příliš erotická témata, témata týkající se dámské hygieny apod.

Protože jedno z kouzel pouťových štěstíček je to, že člověk neovlivní obsah, ale pouze to, které si vybere, rozložila jsem „artefiletická“ štěstíčka před členky skupiny a každá si vytáhla „to své“. Budu-li parafrázovat Miloslava Huptycha: je to jako v životě, některé věci prostě dostanete a musíte se s nimi vypořádat, jak nejlépe umíte. A protože i v životě je nám dáno různou měrou, obsahují štěstíčka různá počet obrázků o různých velikostí. Při práci se seniory je pouze nutné dbát zřetel na to, aby velikost nebyla tak malá, že nerozeznají obsah.

Bylo až překvapující, nakolik se senioři z obrázků těšili. Je to dáno zejména tím, že jsou omezeni na Domov  kde žijí a jeho nejbližší okolí. Jakékoliv setkání s ničím jiným je pro ně zážitkem (nebo např. pouhá změna výzdoby společných prostor). Dlouho si obrázky prohlíželi a jedna seniorka se nechtěla pustit do vlastní tvorby, protože jí přišlo škoda obrázky zničit.

Pro všechny se ukázalo těžké začít s prací. Obrázků, které jsem jim nabídla, bylo moc a měla různá témata, takže se nemohly rozhodnout. Pro mě z toho vyplynulo, že do obálek se musí vkládat méně kusů.

 

Tuto koláž vytvořila seniorka, o které jsem se zmiňovala v předešlých článcích. Zlobila se na mě, že obrázky jsou natolik různorodé, že z nich nemůže nic, co by za to stálo, vytvořit. Opět mi vysvětlila, že si myslela, že budeme něco kreslit podle předlohy. Nakonec se do tvorby ale pustila.

Při reflexi opět připomněla, že „dostala“ špatné obrázky, které se k sobě nehodí. Ovoce na levé straně poukazují na zdravou stravu, která by se měla dodržovat. Skříň, umístěná v pravém dolním rohu ji ihned zaujala. Líbí se jí tento styl nábytku a mrzí ji, že se obdobného musela zbavit, když nemohla již žít doma. Také jí zaujal obsah skříně. Nad skříní je obrázek modelů. Seniorka mluvila o tom, že tento obrázek se jí líbil nejvíce (jde o situaci, kdy „měla být“ použita druhá strana), dříve učila na umělecko-průmyslové škole textilní design. Ačkoliv se jí další členové skupiny chtěli ptát na podrobnosti, nechtěla o tom mluvit, přiznala pouze, že se jí po této době stýská.

 

Tato seniorka zajímavě rozdělila obrázek na třetiny. Dvě třetiny vyjadřuje její přání i obavu a jedna třetina téma „tady a teď“. Levá, větší plocha (o významu polohy objektu na ploše nechci v této souvislosti psát, ale určitě se k tomu vrátím v některém z dalších článků) jsou Vánoce. Skupina se začala smát, že „tady a teď“ má Vánoce, když je červenec. Pro ní jsou ale Vánoce spojeny na jednu stranu s pohodou a rodinou, na druhou se stresem, za co nakoupí dárky a jako věřící intenzivně prožívá i jejich křesťanský smysl.

Pravá třetina představuje skutečné „tady a teď“. Při tvorbě si uvědomila, že její čas se řídí stravováním. Právě stravování jí dělí den a je jejím stabilním bodem. Do zařízení odešla, mimo jiné, protože chtěla být v kontaktu s lidmi, zejména z vlastní generace. Jídlo, které probíhá ve společné jídelně, ji tak tuto potřebu saturuje. Přes tento pesimistický pohled na svou situaci je ale nutno říci, že se seniorka věnuje i jiným aktivitám a mě tato informace překvapila. Ačkoliv, při delším zamyšlení, její postoj chápu. Ostatní členové skupiny se ale shodli na tom, že jídlo jim skutečně významně ovlivňuje den i náladu během něho. Jako poslední mluvila seniorka o hodinách, které jsou umístěny v pravém horním roku. Zaujalo ji, že je na nich tak výrazná dvanáctka, protože má již hlad a těší se na oběd – čímž opět rozesmála skupinu a tak odlehčila předchozí dialog.

 

 

Tato seniorka si cíleně rozdělila obrázek na dvě poloviny.

Pravou polovinu si vyzdobila tak, aby byla útulná a evokovala domácí prostředí. U této seniorky je vykořenění z domova velkým a opakujícím se tématem. Ačkoliv se s rodinou běžně stýká a mají dobré vztahy, vadí jí, že v zařízení „není doma“.

Na levé straně jsou „cizí babičky z domova důchodců ve Lvově“. Když jsem se ptala, proč bydlí právě ve Lvově, řekla, že tam odsud má snachu. Opičky znázorňují její vnoučata – dvojčata.

Ačkoliv jsou strany záměrně a výrazně oddělené, spojuje je tématika domova. Svíčka, která je dělí má symbolizovat teplo domova. Nikoliv pohřeb, jak se domnívala další seniorka.

 

Seniorka, která vytvořila tento obrázek si na začátku tvorby hodně hrála s obrázky. Pečlivě si prohlížela obě strany a obrázky, které chtěla pro svou koláž využít si ještě pečlivě vystříhala.

Znázornila, jak sedí v obývacím pokoji, kolem sebe má věci, které se jí líbí, resp. jak by si představovala své nynější bydlení, a vzpomíná, co kdy viděla nebo si vytváří fantazie o tom, co by vidět chtěla. Což je samo o sobě velkou odpovědí na to, co je „tady a teď“. Ve svých představách si vytvořila „fešného turistu“ s kterým chodí po památkách. Ačkoliv se ona, i celá skupina, smála, myslím, že tím vyjadřovala skutečné přání. Dříve žila velmi aktivní život a ačkoliv i nyní je velmi vitální, uvědomuje si svá omezení co se týče předchozích aktivit.

Na otázku, co pro ni znamená rozbitý dům řekla že nic, že jen okolo něho šla s tím turistou a že ji zaujal…

 

 

Tato technika je velmi zajímavá, protože, i když člověk obrázky (témata) „dostal“, najde si v nich vždy něco osobního. Jde tedy o velmi dobrou projekční techniku, kterou doporučuji pro práce se všemi věkovými skupinami.

Přesto, že skupina naše pravidelná setkání vnímá spíše jako další možnost k výtvarné tvorbě, tuto techniku pojali více artefileticky a bylo patrné, že téma jejich nové životní situace intenzivně vnímají a mají potřebu o něm mluvit a to i přes pocit, že se s tím nemají nebo nemohou komu svěřit.

 

Závěrem přikládám malou příhodu o střetu generací. Když si seniorka prohlížela obrázky, které dostala ve svém štěstíčku, narazila na fotografii dlouholetého novináře z jednoho českého kulturního týdeníku, který každý čtvrtek přináší kausy všedních dnů. Skutečně ji zaujal, protože si dlouho prohlížela. Pak říká: „No vážně, ten vypadá jako mimozemšťan, to bude nějaký …“ a přitom si poklepávala na čelo.

 

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>